Prolog
Zrádce
Mladý muž v roztrhaném, špinavém, bílém rouchu procházel skrz pusté město.
Většina budov vypadla prázdně a ulice byla posetá troskami. Od rozbitých kusů dřeva, roztrhaný oděv po shnilé ovoce. Život jakoby se zastavil. Co kdysi bývalo rušným městem Qin An, bylo nyní troskou.
Xue Xiangsi se podíval na bezútěšnou scénu prázdnýma očima, snažíc si vybavit jak město vypadalo před tím, než sem padla sekta Krvavý Měsíc. Zkoušející si vzpomenout na obraz barevných luceren, hlasitých prodejců snažící se prodat své zboží každému, kdo projde kolem. Než dlážděné ulice zavalila krev.
Snažil se vzpomenout na dobu když byl mladým učedníkem, co mu připadalo galantní dobrodružství na záchranu pohřešovaných mladých krásek.
Mrtvoly obyvatel města byly spáleny učedníky Krvavého Měsíce a nic po nich nezůstalo. Je to smutné.
Jak šel svou cestou a pomáhal ničit, nemohl zabránit náporu vzpomínek. Ta zchátralá budova byla nevěstinec, kde měl poprvé víno, ta doutnající ruina byl penzion, kde se ubytoval se svými přáteli a kde se smáli z plna hrdla.
Sekta Krvavého Měsíce sestoupila a nastal chaos, nezbyl žádný smích a žádní přeživší, kteří by mohli vyprávět příběh, jejich qi bylo využito k pohonu sil, které dovolilo jim způsobit zkázu a pokračovat v cyklu. Xue Xiangshi byl jedním z hrdinů, co bojoval proti nim, teď naplnil jeho povinnosti ‘Ducha ve vánici’, který se omluvil, než zabil svoje oběti.
Sevřel krvácející ránu ve středu jeho hrudi, když si razil cestu přes vrak Qin An. Jestli se mu podaří dostat z města věděl, že tam budou lidé ze sekty Sněžného vrcholu, aby ho přepadli. Chtěl se k nim dostat dřív, než zemře.
Potřeboval najít svoji bývalou starší sestru sekty, kterou neviděl pět let. Možná by je mohla přesvědčit aby ho hned nezabili.
Každý krok byl bitvou, jeho meč Nebeský Led se mu v ruce třásl, uchopil pochvu ještě více
Uviděl bránu, ale jeho zrak začal být tlumený, prošel velkou branou a dostal úder šípem do jeho ramene, přimělo ho to klopýtnout a spadnout na kolena.
„Liu Zhuyu!” zakřičel ze svých plic, „nezabiješ mě před vyslechnutím, co ti chci říct.”
Krásná mladá žena oblečená ve stříbro bílé róbě, jemně vyšívané horami, s lemi zvedajícími se do pasu, zkřížila ruce na hrudi s úšklebkem jak si razila cestu před učedníky Sněžného Vrcholu.
Liu Zhuyu byla krásná, ale za těch pět let se stala ostřejší a nebezpečnější. Její plyšové rty, které byly jedním z jejích okouzlujících rysů byly sevřené hněvem, také zvedla jedno obočí, což dělalo její výraz přísným. Měl pocit jako by se díval na její tetu.
„Nepřijímám rozkazy od zrádců.” Její něžné oči zářily stejně ledově jako její přilba.
„Je tady něco co potřebuji říct Zhu Chunlai.”
Liu Zhuyu se vysmála:„Copak netrpěl ten pošetilý hlupák už dost.”
„Bude chtít si vyslechnout, co mu chci říct.” Xue Xiangsi řekl a zavřel svoje oči navzdory pravdě, co řekla.
„Já myslím, že jediná věc, kterou chce je pomsta.” řekla. „Měla jsem takovou smůlu, že jsem tě oslovovala shidi, ale on tě málem oslovil jako manžela.”
Liu Zhuyu se usmála beze srandy. „Povez zrádce, kdo z nás má větší důvod tě zabít?”
Xue Xiangsi se ušklíbl a utřel si tekoucí krev z rtu. Dokonce ve svém současném stavu ještě měl chladný a důstojný vzhled, kterým byl rozpoznatelný pro všechny členy sekt.
Bystré oči fénixe, rumělkový znak krásy pod jeho levým okem, rovný ostrý nos a červené rty jako dva okvětní lístky, ho činilo vskutku krásným.
Udělané rty tvarované do krásných úsměvů.
Někdo kdo ho miloval by řekl. Kdo by si myslel, že ta usměvavá Sněžná liška ze Sněžných vrchů by jednoho dne zradila celé Jianghu a přidala se k největší hrozbě.
„Potom, co uslyší Zui Chunlai co mu potřebuju říct mě můžete zabít klidně oba.” řekl Xue Xiangsi.
Liu Zhuyu oči se zúžily, neviděla Xue Xiangsi roky, ale stále nezapomněla jak si dříve byli blízcí jako sourozenci, ale teď by mu nejradši dala provaz aby se sám oběsil.„Dobře tedy, vyslechnu tě.”
Xue Xiangsi zvedl hlavu a jemně se usmál na Liu Zhuyu, která viděla známí pohled od toho monstra. „Moje slova jsou jen pro uši Zui Chunlai.
Komentáře
Okomentovat